Životní pouť

První co jsem si musel uvědomit, bylo, že můj život se neubírá správným směrem. Že se neustále pohybuju nad propastí. Každou chvíli se můžu zřítit. A taky řítil. Když jsem se rozhodl, že s tím chci něco udělat, začal jsem hledat pomoc. Nejprve v církvi, kam jsem chodil. Kolem mne bylo spoustu lidí, kteří sice taky měli problémy, ale ne takové jako já. Chodil jsem za pastorem, snažil se nalepit na kde koho a vytáhnout z něj kousek toho tajemství, podle kterého žije. Nic z toho ale nepomáhalo. Nejdříve ze všeho jsem se musel zbavit závislosti na alkoholu. Pokoušel jsem se o to několikrát. Vždycky to dopadlo stejně. Zase na dno. Volal jsem k Bohu a prosil ho, aby mi pomohl. Pak se to stalo. Uviděl jsem zcela jasně, že závislost na alkoholu NENÍ můj problém. Což jsem si dlouhá léta myslel jen proto, že nikdo pro mě mimo odsuzování a moralizování, že chlastat je hřích, nic neměl. Jednoho dne jsem měl sen, v němž jsem uviděl praporek, na malé kopuli. Ptal jsem se Pána co to znamená. Ten rozhovor probíhal asi takto.
- Co je ten praporek?
- To je tvůj hřích.
- Aha. A co teď?
- Já ti teď ukážu pravdu.
- Jak?
- Ukážu ti, co se děje, když se modlíš za to, abys přestal pít.
- Co mám dělat? ( během rozhovoru jsem měl před očima stále jen ten praporek na kopuli)
- Pomodli se.
- Modlil jsem se, abych přestal pít. A ono to fungovalo. Praporek zmizel a já se cítil svobodný od chlastu.
  ( na obrazu předemnou byla jen ta kopule. Ale pak obraz zmizel a já vnímal jen tmu.)
- Co cítíš?
- Je to skvělý!!! ( a skutečně jsem pocítil naději a jako by se do mě vlévala energie a světlo).
- Podívej se znovu.
- ( zase jsem viděl tu kopuli, ale ten praporek tam byl zas. Zachvátila mě panika a já zase padal do tmy). Proč?!?!?! Křičel jsem. ( to se opakovalo třikrát)
- Teď ti ukážu pravdu. ( celý obraz mi najednou odjel do dálky, jako když zoomujete na kameře. To co jsem uviděl mi vyrazilo dech. Ta kopule s tím praporkem byla totiž vrcholek věže, která vypadala jako Eifelovka a byla vysoká asi stejně).
- Zděšeně jsem se ptal co to znamená. Zachvátila mě úzkost, při které se lidé většinou ze škaredého snu probudí, spocení a vyděšení. Mě v tom ten Někdo zabránil tím, že jsem cítil jako by mě objal a já se uklidnil.
- Co to znamená? Zeptal jsem se znovu, když jsem se uklidnil.
- To, za co ty se modlíš, je jen ten praporek nahoře. Ale ta věž, je důvod proč se ten praporek objeví znovu. ( začneš znova pít). Ta věž je kořen těch hříchů a ten praporek z ní pořád narůstá. Dokud bude stát ta věž, bude dorůstat pořád.

Pochopil jsem to a tehdy jsem měl obrovskou radost z nalezení pravdy. Můj hřích není alkoholizmus, ale můj hřích je něco z čeho ten alkoholizmus roste. Zanedlouho jsem byl zcela uzdraven. Prostě jsem nepotřeboval pít. Cítil jsem štěstí a sílu. Tehdy začal můj asi desetiletý proces uzdravování ( bourání Eifelovky). A věřte, že bylo co bourat. V podobě snů jsem dostával odpovědi na otázky a nejen to. Každou nalezenou pravdou jsem byl totiž zároveň uzdravován Ježíšem, protože, když jsme spolu našli kořen toho zla, vždycky jsem byl dotázán, jestli ten kořen chci vytrhnout a dát ho Jemu. Samozřejmě, že jsem chtěl. To jsem ale nevěděl do čeho jdu. Nejdřív jsem musel to zlo pojmenovat. Ježíš mi v tom pomáhal. V těch chvílích se mi v břiše začla nafukovat obrovská černá pálivá koule. Bylo to k nevydržení. Celé to probíhalo v jakémsi polospánku. Byl jsem zcela při vědomí, ale jako pod nějakým sedativem. Zrychloval se mi dech až k zalknutí, potil jsem se a mým tělem projížděly návaly bolesti a uvolnění. Říkal jsem tomu operace. Až když jsem dovedl ten hřích pojmenovat a s hnusem ho vydat Pánu, ta černá koule co pálila jak rožhavená se začala pohybovat z břicha do plic, pak do krku až hlavou odletěla pryč.  To byly chvíle takového pocitu štěstí a hlavně úlevy, že se to nedá popsat. Snad jen jsem si připadal jako žena po porodu. Spocený a unavený jsem ležel na posteli a bylo mi jako nikdy. Byl jsem šťastný. Jenže to nebyl konec. Bůh operoval dál, a další pálivá koule se mi nafukovala v břiše a stejným postupem odletěla hlavou atd. Jenže to nemělo konce. Za noc jsem "zvládnul" i pět, šest, někdy i přes deset "operací". Tenkrát jsem nespal přes týden ani jednu noc a při tom jsem chodil do práce. Zvláštní bylo, že jsem se necítil vůbec unavený ani ospalý a na "operace" jsem se dokonce těšil. Protože mi bylo jako když ze mě někdo sundá lokomotivu. A to po každé takové operaci. Někdy to se mnou házelo na posteli jako v křečích, jindy jsem sotva popadal dech, jindy kašlal tak, že jsem myslel že to nepřežiju. Jednou jsem i zvracel a někdy to se mnou plácalo i po zemi. A já jsem při tom všem ale věděl, že při tom se mnou Někdo je. Věděl jsem, že je to pro mě dobré, a děkoval jsem Bohu za záchranu. S důvěrou jsem si den co den lehal na postel a říkal ,, Pane tady jsem. Jsem tu připraven jít dál". A operace začali.   Po každé takové noci, jsem cítil proměnu ve všem co dělám, říkám, myslím, vidím, slyším. Tělesně jsem cítil, jako když mě brní celé tělo. Včetně hlavy. To podle toho, co zrovna Pán uzdravoval. Vždycky jsem mohl kdykoli skončit. Vždycky jsem mohl kdykoli cokoli odmítnout. Ale to stejně nešlo, protože jsem cítil, jak se celý uzdravuju a proměňuju. Říkal jsem tomu přetáčení DNA. Prostě se mi změnili všechny buňky v těle. Takže jsem se vůbec nemusel ovládat, když jsem přestal mluvit sprostě. Zkrátka to pak už nešlo. A já si musel najít úplně jiný způsob vyjadřování. Prostě takhle uzdravuje Bůh!!!!!!!!!!!!!!!
POKRAČOVÁNÍ.......................

 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one