Životní pouť

Nechci dlouho popisovat sám sebe. Vlastně to ani není možné. Takže jen fakta. O mém narození se ,,diskutovalo". Rodiče se rozvedli v mých třech letech. To už jsem měl i sestru. Nejistota a stěhování z místa na místo, nechtěné opouštění kamarádů pracné získávání nových vztahů. Do mých deseti let jsme se stěhovali sedmkrát. Přenášení stresu a nepohody na mou osobu. Pocity nepřijetí, viny, nedostatečnosti, přehlížení mých potřeb a přání. Výsledek, mrtvá bytost bez cíle, vize a určení. Toto se odráželo v celém mém životě. Vyučil jsem se, jen na přání maminky. Bez mého osobního zájmu. Hrál jsem na klavír, taktéž bez osobního zájmu. V sobě jen prázdno a otazníky nad otázkami, na jejichž odpovědi jsem měl přijít až o mnoho desítek let později. Můj život bez sebeurčení a pocitu vlastní marnosti znamenal alkohol, parta, nevázaný život, problémy v práci, která mě nebavila, později se zákonem, a můj skrytý program zbytečnosti mě vodil po všech možných příkopech života plného problémů, které přicházeli a já nevěděl proč. V pozdějším věku jsem se oženil, po dvou letech rozvedl, problémy s alkoholem a pocity zmaru a neschopnosti. V pozdějším čase vše vyústilo v deprese, únavu, beznaděj, smutek a čím dál větší pocit vykořeněnosti ze společnosti. I přes to, jsem dokázal nějak ustát traumata po rozvodu, pracovat jako OSVČ, nikterak úspěšně, ustát dvanáctiletý soudní spor o byt, při tom chodit do práce, a ve čtyřiceti letech odmaturovat.
      Půl roku po maturitě jsem  jednoho dne zjistil, že prostě nevstanu do práce. Nemělo to smysl. Nemohl jsem se hnout, ležel jsem na posteli, díval jsem se do stropu a veškerá moje energie stačila jen na to, abych dýchal a chodil na záchod. To trvalo tři týdny. Tehdy jsem nevěděl nic o depresích a mé nevalné stavy jsem řešil alkoholem, abych alespoň na chvíli zastavil sebeobviňující smyčku v mé hlavě, která ze mě vysávala poslední zbytky naděje. Snad z posledních sil jsem se jednoho dne dovlekl k doktorce, kde jsem se jí svěřil se svým stavem a následovala psychyatrická léčba a tříměsíční seminář. Po jeho skončení jsem odešel z diagnózou - středně těžká depresivní porucha - s prognózou dlouholetého užívání léků. Naštěstí jsem však slyšel o Bohu. Trvalo ale dalších bezmála deset let, než jsem se s ním opravdu setkal. A bylo to ......... ( to se popsat nedá ).
   Nemůžu zde popsat můj, dnes už asi, patnáctiletý boj o život. Bolest a potoky slz. Čtení knížek o psychologii, vztazích, Bible, modlitby a volání ke komusi, v jehož pomoc jsem jako jedinou věřil. Těžko se popisuje peklo, ale cítil jsem, že cokoli se dál bude dít, bude lepší než to co zažívám teď.
   Po mnoha letech, kdy jsem psychology děsil tím, že jsem o sobě neuměl říct téměř vůbec nic pozitivního, o svých pocitech a potřebách jsem vůbec nevěděl a nedokázal jsem určit jak mi je, jestli dobře nebo špatně,co cítím a nevěděl co je skutečná radost, jsem se někdy před rokem poprvé zasmál radostí ze slunce, ptáků, a nakonec i radostí sám ze sebe.
  To je ve velmi stručném představení sebe asi to nejpodstatnější. Neužívám žádné léky, alkohol jen opravdu vyjímečně ( t.j. jednou dvakrát za rok přípitek s nějakými oslavenci ), skládám si svoje písničky, vyrábím předměty ze dřeva a nabízím své poznatky a vzdělání ( bez titulů, tedy samouk ) jako průvodce lidem, kteří se stejně jako já dříve, topí v podobných problémech. Mám za sebou 160 hodin sebezkušenostního kurzu zaměřeného na systemický přístup, dlouhodobě pomáhám svému kamarádovi s depresemi a mluvím a hlavně žiju vírou v milujícího Otce, Boha, který mě miluje a podpírá. Mohu potvrdit jen to. že pro Boha není nic nemožné. Dokáže uzdravit to, nad čím medicína ,,láme hůl." (Tam, kde končí člověk, začínám JÁ. Praví Pán). A mě se to stalo.
Spolupracuji s odborným supervizorem - terapeutem. O mé zkušenosti se rád podělím s každým, kdo o to stojí. Rozloučím se kouskem z mé jedné písničky - pokoj, radost, lásku přeju vám. Petr vv

 
mail: labertpaz@seznam.cz
Zájmy:
Muzika - skládám si svoje písničky, rád poslouchám Izraelskou hudbu. Ale i Smokie, Abba, bluegrass, folk, jazz,coutry.
Kino - dobrodružné filmy, sci-fi : myslím, že filmy odrážejí stav lidské duše a ukazují - mnohdy nechtěně- jak a o čem lidé smýšlí. Myslím, že v současné době je to hlavně pojem budoucnost.
Filmy - Forest Gump, Vlasy, Shrek, Matrix a další. Vše o jakémsi tlaku mezi ,,dobrem a zlem" a o tom, že se dá tím vším projít, když člověk ví, kdo je před Bohem a k čemu ho utvořil.
Rukoděl - rád něco vytvářím. V tomto případě ze dřeva. Viz. Dubínky
Knihy - rád čtu. Ruitz, Walsch apod. Samozřejmě Bible. Einsteinova dívka, Úsvit kouzelníků,ad.
Příroda - úchvatné divadlo, které mi vypráví o Bohu a i o mě samotném. Jedním okem dovnitř, druhým ven.


 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one